Loni k Vánocům jsem od maminky dostala překvapení v podobě dvou voucherů na libovolný kurz v cukrárně Saint Tropez, a protože jsem již oba poukazy vyčerpala a z kurzů jsem byla nadšená, byla by škoda se o nich nerozepsat. Nejdřív ale něco málo o cukrárně…
O Saint Tropez jsem se poprvé dozvěděla loni na festivalu Foodparade, kde byla cukrárna jaksepatří reprezentována svým stánkem a hlavně úžasnými dorty a francouzskými makronky. Ačkoliv jsem po ochutnání dortu přísahala, že hned následující týden do cukrárny zajdeme, nějak se nenašel čas a na místo jsem si vzpomněla až o Vánocích, kdy jsem dostala již zmíněné dárkové poukazy. Cukrárna se nachází přímo v centru na Václavském náměstí, a jak již napovídá název, je stylizována do francouzského stylu, čemuž odpovídají i dezerty a zákusky. V roce 2012 navíc získala ocenění „Nejoblíbenější cukrárna roku“ a její cukrářské kurzy jsou jedny z nejlepších. Velký podíl na tom nese fakt, že kurzy vyučuje rodilý Francouz, pan „šéfcukrář“ Marc Le Breton. Více o cukrárně se dozvíte zde: https://cukrarnatropez.cz/
Jako svou první cukrářskou zkušenost jsem se rozhodla vyzkoušet známé makronky a poštěstilo se mi dostat se na kurz jednu červnovou sobotu. Kurzy jsou maximálně pro pět lidí a hned po oznámení termínů je většina z nich beznadějně plná, dokonce i já s dárkovým voucherem jsem měla problém se na některý z nich probojovat a to jsem se snažila už od ledna! V červnu jsem navíc dostala místo jedině proto, že jeden z účastníků onemocněl a já byla zapsána jako první náhradník. Nicméně i po těchto „bojích“ jsem se na kurz velmi těšila a do cukrárny šla s pocitem, že vůbec netuším, co mě čeká. První překvapení se dostavila v podobě lektora, rodilého Francouze, který neuměl česky. Kurz probíhal tedy v angličtině, což pro mě jakožto nejmladší účastnici kurzu nebyl problém, ale padla na mne těžká povinnost ostatním většinu věcí překládat. Občas jsme se u některých slovíček dost zapotili, například mi pár minut trvalo, než jsem pochopila, že musíme použít škrob, ale minimálně za tu zábavu při dorozumívání to stálo. Výsledkem čtyřhodinového snažení bylo nakonec asi 150 makronek – vanilkových a jahodových. Konečně jsem pochopila, proč je ta malá kulatá věc v cukrárnách tak drahá, v ceně se skrývá neskutečné množství práce a přesných postupů, které musí být pro dokonalý výsledek přesně dodrženy. Makronky jsem sice sama doma zatím nezkoušela, ale jejich výrobu na kurzu jsem si moc užila.
Druhý kurz jsem navštívila na začátku září a byla jsem stejně nadšená jako z prvního. Lektor zůstal stejný a dokonce si mne pamatoval z předchozího kurzu, takže o vtipné momenty opět nebyla nouze. Domů jsem si tentokrát nevezla makronky, ale francouzský čokoládový dortík „Mousse de Chocolat“. Jeho příprava mi přišla jednodušší než předchozí makronky a určitě ho doma ještě někdy zkusím.
Sečteno a podtrženo, pokud máte v okolí začínajícího cukráře nebo chcete udělat radost někomu, kdo zkrátka miluje sladké, pak Saint Tropez rozhodně doporučuju. A pokud nikoho takového nemáte, tak není nic jednoduššího, než si udělat procházku Prahou a zakončit ji u kávy a nějakého zákusku na stejném místě :)
