Už to bude skoro rok, co jsme během květnových svátků navštívili pobaltské republiky a jako obvykle mi přesně tak dlouhou dobu trvalo, než jsem sepsala všechny své gastronomické zážitky z tohoto výletu... Na druhou stranu se říká lepší pozdě, než nikdy a v mém případě není lepší způsob, jak si dovolenou připomenout, než zalovením v paměti mých chuťových pohárků, takže hurá do toho :)
Naší cestu jsme začali v Lotyšském hlavním městě Vilnius a vzhledem k mojí národnosti snad ani není překvapením, že jako první nás zaujalo lotyšské pivo. Konkrétně značka Švyturys, založená v roce 1784 a jedna z nejstarších v zemi. Hořkost piva nás příjemně překvapila a s lítostí jsme na ní vzpomínali v Litvě a Estonsku, kde nám piva přišla naopak vodová a po několika doušcích jsme raději dobrovolně přešli na víno.
U piva ale ještě chvíli zůstaneme, neboť v Lotyšsku k němu nabízí zajímavé chuťovky a místní si bez nich jakékoliv posezení téměř nedokáží představit. První jsou tzv. „kibinai“, což jsou slané taštičky plněné zeleninovými nebo masovými náplněmi – většinou kuřecím, vepřovým nebo jehněčím masem. Taštičky mají různou velikost a většinou jsou nabízeny s několika omáčkami a dipy.
Další pochutinou k pivu je „kepta duona“ což je chléb nakrájený na proužky, smažený v oleji a zapečený se sýrem.
Pomalu se ale přesuňme do Litvy, kde sice nemají tak dobré pivo, ale gastronomie je tu velmi pestrá a hodně záleží na tom, v jaké části zrovna pobýváte. Pokud se na pobaltskou kuchyni podíváme obecně, převažuje v ní hodně brambor, kořenové zeleniny, kopr, zelí a ryby (ty se těší velké oblibě zejména v Rize a to jak v čerstvé, tak v uzené nebo nakládané podobě). V Kaunasu, dřívějším hlavním městem Litvy a druhým největším městem této republiky jsme tedy zkusili zapečené brambory se slaninou, smetanou a koprem – pokud jste milovníci kopru, pak si určitě pochutnáte.
V republikách je znát i ruský vliv, hodně oblíbený je zde boršč a obecně červená řepa – velmi často se podává v podobě studené polévky se zakysanou smetanou ztraceným vejcem, koprem a pečenými bramborami, takže vydá s přehledem za hlavní chod.
Národním jídlem Litvy jsou ovšem označovány „cepelíny“, bramborové šišky plněné zpravidla mletým masem podávané s kopcem zakysané smetany a bohatě posypané vyškvařenou slaninou. Správně by šišky měly doslova plavat v tuku, takže pokud nedobře snášíte tučná a mastná jídla, cepelíny raději nezkoušejte. I mně po nich bylo těžko a to jsme si dali jednu porci ve dvou.
Jak jsme již zmiňovala výše, hodně oblíbené jsou v Pobaltí také ryby a nejvíce je to znát asi v hlavním městě Litvy. Centrální trh v Rize je místo, které by nikdo neměl minout.
V obrovských hangárech tu najdete téměř vše – od koření, nakládané zeleniny, ovoce, zeleninu, suvenýru až po… RYBY! Ale v takovém množství, jaké jsem ještě v životě neviděla. Nejen, že tu najdete v podstatě jakýkoliv sladkovodní či mořský druh, ale mimo to si můžete vybrat, zda ji chcete čerstvou, sušenou, nakládanou v soli, koření, uzenou, celou, filetovanou,… A kaviár na váhu asi jen tak někde taky neuvidíte :)
Kuchyňku jsme k dispozici neměli, takže nezbylo než na všechno jen zálibně koukat a pak si trochu toho moře dopřát v restauraci v centru u Kostela Sv. Petra – lososový tataráček, polévka s mořskými plody, těstoviny s domácím pestem a krevetami a sladká tečka na závěr. Nebylo co vytknout, Riga nás jídlem zkrátka nadchla!
Času nebylo nazbyt a tak jsme pomalu, ale jistě mířili ke konci naší cesty a to přes Estonsko až do Tallinu. Omámeni z Rigy a jejích velkolepých hangárů jsme byli Tallinským centrálním trhem trochu zklamáni, ale Riga byl opravdu velká konkurence. Na druhou stranu se nám líbil koncept, kdy v jednom patře jste našli klasický trh s potravinami a ve druhém různé bary a restaurace, kde mohl člověk posedět a nasávat atmosféru (podobně to funguje na Mercato Centrale ve Florencii).
I přesto jsme si v Estonsku našli to své – velmi jsme si oblíbili předkrmová prkénka, která nejen krásně vypadala, ale ještě dávala možnost ochutnat místní uzeniny a další pochutiny (naším favoritem se stala uzená kachní prsa marinovaná v sušeném zázvoru – na fotce úplně dole vpravo).
Co dodat na závěr? Pobaltí nás po cestovatelské stránce mile překvapilo a byla to jedna velká gastronomická jízda, kterou bych si v budoucnu klidně ráda zopakovala. Tak tedy (možná) na viděnou v Pobaltí!