Tak už tu máme pomalu Vánoce, čas, který má své milovníky i odpůrce. Já osobně jsem si postupně prošla všemi fázemi obliby tohoto období. Jako dítě jsem je samozřejmě milovala, byl to večer opředený tajemstvím, který vrcholil nadělením dárků. Nadšení postupně oslabovalo a na gymnáziu ho spíše vystřídala zběsilá snaha sehnat pro celou rodinu a všechny kamarády nějaké kloudné dárky. V té době jsem se také postupně začala s mamkou motat v kuchyni – jakožto pubertální výrostek ovšem v drtivé většině případů nedobrovolně.
Na vysoké škole jsem z Vánoc byla v podstatě otrávená – peníze vydělané na brigádách nebo ušetřené z kapesného nemilosrdně mizely ve vánočních nákupech, protože domácí svíčkou nebo keramickým hrnkem jsem už nikoho neohromila. Navíc jsem Vánoce vnímala spíše jako studijní období, protože zkouškové předtermíny byly již v prosinci a nezřídka kdy jsem měla zkoušku 29. prosince, případně hned 2. ledna. Takže žádné válení u pohádek, hezky hned ráno zasednout k učení a jelo se.
Až tak poslední dva roky na škole se můj postoj k Vánocům začal opět obracet k lepšímu. Konečně jsem měla svou vlastní domácnost, takže i když jsme Vánoce s přítelem trávili každý u své rodiny, měla jsem možnost doma vytvořit alespoň nějakou vánoční atmosféru a konečně si vyzkoušet a otestovat své vlastní cukroví a rituály. Spoustu jsem si toho odnesla z domova, třeba bramborový salát se u nás zásadně vždy dělá bez hrášku, mrkve a přidává se do něj na kostičky pokrájený gothajský salám.
Letos budu mít Vánoce opět trochu jiné, poprvé budeme Štědrý den s přítelem trávit spolu sami a rodičovské návštěvy se uskuteční až o dalších svátečných dnech. Mám tedy dostatečný prostor pro vytváření nových tradic a zejména oblíbených receptů, které má na Vánoce snad každá rodina. Ze sladkého zatím nedám dopustit na tvarohovou štólu s marcipánem, vanilkové rohlíčky a nepečenou roládu s máslovým krémem. Nově jsem letos zkusila i domácí raffaello a marcipánové kuličky, tak jsem zvědavá, jaký budou mít úspěch. A na Štědrý den se u nás podává již zmíněný bramborový salát s řízky, kaprovi ani polévce moc neholdujeme. Do budoucna bych také ráda vyzkoušela houbového kubu, ale přítel se na něj jako správný masožravec zatím moc netvářil, tak uvidíme :)
V každém případě je to letos poprvé po dlouhé době, co se pro mne Vánoce neztrácí ve zkouškovém období a konečně si to taky trochu užívám. A protože vánoční atmosféry není nikdy dost, vydali jsme se s přítelem a rodiči první prosincový víkend do Vídně. Ne nadarmo se říká, že Vídeň nabízí jedny z nejkrásnějších vánočních trhů v Evropě. A ani pokud nejste zrovna velkým fanouškem Vánoc, najdete si ve městě to své – Vídeň je jako město úžasná i mimo zimní období.
Já osobně jsem ve Vídni byla hned několikrát, jednou dokonce přes tři týdny na jazykovém kurzu, takže mohu říct, že ji mám poměrně dobře prohlédnutou, ale ani tak mne její návštěva letos neodradila. Vánoční trhy jsou zde totiž opravdovým zážitkem, kdy se vám ze všech možných dobrot a druhů punče točí hlava kolem. Jako správní vánoční nadšenci jsme za ty necelé tři dny prošli asi sedm různých trhů, vypili litry punče a domů si vezli tašku plnou jídla. A protože nejvýřečnější jsou samotné fotky, níže najdete menší ochutnávku toho, co vánoční Vídeň nabízí.
Na trhu dominují všemožné sladkosti, od jablek a ovoce v čokoládě až po různá lízátka či perníčky.
Je libo čokoládovo-mandlový preclík nebo perníkovou chaloupku?
A pokud by vám ani to nestačilo, je tu ještě klasický štrúdl nebo obří koblihy s nugátovou či marmeládovou náplní. Vynikající a bomba kalorická snídaně :)
I když jsme trhů prošli spoustu, nejvíce se nám stejně líbil ten nejznámější před Vídeňskou radnicí.
Co si budeme nalhávat, kromě dobrého jídla a pití na trzích většinou najdete jen samé kýče a zbytečnosti, ale sem tam se najde stánek, který stojí za to pořádně okouknout – třeba tento s nádhernými ručně dělanými ozdobami.
Musím se přiznat, že mne po pár fotkách přestalo dokumentování bavit a raději jsem se věnovala sledování a ochutnávání, což mne i zbytek naší výpravy zabavilo na celý zbytek pobytu. Když pominu dobroty na trzích (třeba nezapomenutelnou obří rozpečenou bramboru s česnekovým dipem nebo smažený „kiachl“ s marmeládou), nezapomněli jsme si dát ani pravý vídeňský řízek z telecího masa s octovým bramborovým salátem a guláš se špekovými knedlíky. A všechno jsme prokládali buď zde tolik oblíbeným radlerem anebo již zmíněným punčem, kterého na trzích nabízejí nespočet druhů. Naším favoritem se stal „Waldbeerenpunsch“ neboli punč s lesním ovocem, které jsme průběžně ujídali lžičkou. Počítejte s tím, že se trochu plácnete přes kapsu, protože standardně stojí punč kolem 4 euro a 3 eura dáte jako zálohu za hrnek, kterou vám po jeho vrácení dají zpět. Spousta lidí ovšem u jednoho punče nezůstane a tak je více než praktické, že se nalévá do stejného hrníčku. Na každém trhu přitom mají svůj vlastní motiv, takže nadšenci mohou sbírat různé hrnky nebo si za 3 eura jakýkoliv ponechat.
Co mne na trzích opět překvapilo, bylo množství Čechů a Slováků. Do Vídně jsme přijeli ve čtvrtek odpoledne a kamkoliv jsme se vydali, tam bylo slyšet ze všech stran češtinu či slovenštinu, naopak němčinu (pokud nepočítáte stánkaře), aby člověk pohledal. Až na trzích, které byly trochu mimo centrum, se rodný jazyk vytratil a já měla pocit, že jsme opravdu v Rakousku.
Celkově jsme si ovšem výlet strašně moc užili a já se přesvědčila o tom, že mne Vídeň nepřestane svojí atmosférou okouzlovat. Před pár lety jsem měla možnost se podívat i na vánoční trhy v Německu, konkrétně v Norimberku a Rothenburgu, a i když měly něco do sebe, na Vídeň byly krátké. Ve Vídni Vánoce totiž nejen vidíte, ale i cítíte a ochutnáváte.
Přeji krásné svátky a úspěšné vykročení do nového roku!
