Více než polovina ledna je za námi a pro labužníky jako já to znamená jediné – období zabijaček a masopustu je tady!
Dnes již pravou českou zabijačku zažijete jen zřídka, se všemi nařízeními Evropské unie o hygienických předpisech a upadajících tradicích máte šancí pomálu. Ale i přesto se najdou místa, kde se zabijačky stále konají a to se pak nejedná o žádnou napodobeninu, ale o pravou českou zabijačku se vším všudy! Já jsem měla možnost se podobné akce zúčastnit loni v lednu a kromě třeskuté zimy (zrovna bylo období rekordních mrazů, takže ráno při vstávání se na nás usmívala teplota – 18°C) si pamatuju spoustu práce, ale i dobrot a skvělou atmosféru.
Náš den začínal kolem šesté, kdy bylo potřeba dojet pro prase. Hned se objevil první problém, vzhledem k velké zimě jsme měli strach, aby prase vůbec přežilo cestu autem. Samozřejmě byly ihned slyšet poznámky typu „aspoň to bude mít dřív za sebou“ nebo „stejně ho sníme“. Prase nakonec cestu vydrželo, ale svému osudu stejně neuniklo, jako na pravé zabijačce bylo řezníkem umláceno palicí, což jsem ani já jako silnější povaha nevydržela sledovat.
Protože jsem nikdy předtím na zabijačce nebyla, nedokázala jsem si představit, kolik bude se vším práce. Jedna věc je prase zabít, ale druhá věc je sedřít z něj štětiny, omýt ho, rozříznout, vykuchat, naporcovat,… Předtím se také musí nechat „vykrvácet“, resp. podříznout mu krk a nechat stéct krev do kbelíku, krev pak slouží jako základ známé zabijačkové polévky neboli „prdelačky“. Krev se navíc musí míchat, aby se nesrazila, čehož jsem se na jednu chvíli zhostila já :)
Z masa se odebere tuk, který se pak nakrájí a škvaří, až vzniknou nám známé škvarky a sádlo. Vnitřnosti se většinou nakrájí a osmaží na pánvi jako minutka (např. mozeček) nebo se použijí do jitrnic. Jitrnice jsou dvojího typu, záleží na tom, zda se do prejtu přidá trocha krve. Kromě vnitřností do základní směsi patří i pečivo, koření (majoránka, kmín, pepř), cibule a česnek. Při špejlování a plnění střívek se dá užít docela legrace a ani to není tak těžké, chce to hlavně cvik.
Zapomenout nesmíme ani na další oblíbenou zabijačkovou pochoutku a to tlačenku. Opět máme dva typy – světlou a krvavou. Do tlačenky se dává vepřové maso, neboli ovar a sulcovitá hmota, který vznikne vyvařením kůže, hlavy, nožiček a některých vnitřností ve vodě. Tlačenkovou hmotou se pak naplní předem připravené igelitové válce, které se řádně zavážou a dají vařit do horké vody.
Na zabijačce zkrátka vůbec nic z prasete nepřijde nazmar a vše se využije.
Ke konci dne jsme si s rodinou odváželi nejen spoustu dobrot, ale i obrovskou únavu… Nicméně bych tento zážitek za nic nevyměnila, a pokud máte prarodiče nebo jiné příbuzné, kteří mají možnost zabijačku provést, jen do toho!
Více o zabijačkách, jejich postupech či o různých druzích masa, které lze z prasete získat, můžete zjistit tady: https://www.zabijacky.cz/
A pokud se vám nechce jezdit moc daleko a chcete jen ochutnat zabijačková jídla, zajděte sem:
https://www.gastronaut.cz/kalendar-akci/zabijacka-na-parizske-5429.html
V každém případě přeju dobrou zábavu a jako vždy, dobrou chuť!